Jednání islandských úřadů

11. září 2007 v 1:54 | Lenka |  zprávy z Islandu
Tento článek by se také mohl jmenovat (A)lenka v říši divů nebo mít podtitul : aneb, co by se vám v Čechách nestalo.

Abych mohla popsat své zážitky, musím na to jít trochu od lesa. Vzhledem k výskytu lesů na Islandu tedy pěkně zdaleka. První setkání s úřady zažije člověk hned po příjezdu, kdy si musí zařídit identifikační číslo, kterému se říká kennitala. Je to něco jako naše rodné číslo, akorát tady se daleko více používá, a je mnohem více veřejné. Já jsem toto číslo měla už od minula. Bez něj nelze studovat, pracovat, mít účet v bance, prostě existovat. Turisté ho samozřejmě nepotřebují. Na úřadech stačí říct kennitalu a už si o vás všechno najdou. Úřad, kde si toto číslo zařídíte, se jmenuje þjóðskrá a sídlí na adrese Borgatún 24. Tam jdete nahlásit i změnu bydliště. To jsem také po příjezdu udělala. Ale ejhle, paní mi řekla, že nemůžu mít oficiální adresu, protože nemám platné povolení k pobytu. Na to stále čekám. Ale prý můžu normálně fungovat, mít práci, účet apod. Nějak mi to nebylo jasné. Trochu jsem se lekla, že by úřednický šiml dorazil i na Island. No, i zde jsou výjimky, jinak jsou tu úředníci velice ochotní a pokud je nějaký problém, poohou vám ho vyřešit. Rozhodně vám nevynadá nějaká nervózní baba, že jste nevyplnili nějakou kolonku. No, čas plynul a já jsem se přestěhovala. Po přestěhování je nutné nahlásit změnu bydliště do jednoho týdne. Ale co jsem měla dělat já? Jak jsem si myslela, neměla jsem oficiální adresu (dodnes jsem to přesně nepochopila, jak to vlastně bylo.) Tak jsem šla do banky nahlásit tu změnu kvůli poště. A představte si, že úřednice v bance, ačkoliv to vůbec nemusel být její problém, mi poradila ohledně adresy. Nějak se divila tomu, že nemám oficiální adresu. Tak zavolala na národní registr (þjóðskrá) a tam se na mě zeptala a domluvila to s úřednicí. Ta jí řekla, že adresu mám a můžu tam přijít jen nahlásit tu změnu. Paní v bance mi ještě vytiskla formulář pro národní registr, tedy kompletně jiný úřad, a jestě mi poradila, že až se příště přestěhuju, tak stačí jít na tento úřad, a oni to už dají vědět ostatním úřadům. Neuvěřitelné. A skutečně. Ten den jsem dostala papír s oficiální adresou. Neuplynulo ani pár dní a na školním webu se objevila má nová adresa, aniž bych to ve škole nahlásila. Wow, ono to opravdu funguje! Další překvapení mě čekalo, když jsem si kupovala knihu v knihkupectví a za půl hodiny na to jsem si ověřovala v bankomatu stav svého účtu. A co vidím? Ta půl hodiny stará platba už tam byla.
Na závěr už snad jen dodám, že moje typická věta na úřadech je: "A to je všechno? už po mně nic víc nechcete?" A pak odcházím spokojeně, ale stále pořád trochu udivená, jak je možné, že to někde lze i jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 orsic orsic | 11. září 2007 v 21:28 | Reagovat

zázraky se dějí i bez jezuse :D

2 Vilém Vilém | 11. září 2007 v 22:59 | Reagovat

No vida a to chce jet až na Island hm jj je to tady na drakakaka...

3 thorn thorn | 2. října 2007 v 21:48 | Reagovat

to je lepší nečíst. pak bych byl nas... nedávno sem si byl vyběhat novou občanku, no a ta baba mě zas sjela, že sem těch kolonek vyplnil až příliš. asi se v práci nudí...

4 skurt skurt | E-mail | 17. ledna 2008 v 23:58 | Reagovat

Zaloz si tam firmu na export pozitivne naladenych uredniku, to bude sypat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama